Historie Sboru dobrovolných hasičů Leskovec do roku 1945

V Leskovci vznikla potřeba založit hasičský sbor poté, co byli jeho obyvatelé poučeni dvěma velkými požáry z druhé poloviny 19. století. Roku 1852 vypukl v obci velký požár, při němž shořely domy č.p. 5–12 (podle dobového číslování). Domy byly v té doby kryty slámou, proto se oheň mohl rychle šířit. Požár zřejmě založili žebráci. Majitel okolních lesů, které přináležely k hradeckému panství, daroval všem těžce postiženým občanům dřevo na výstavbu nových domků. Červený kohout se pak znovu v Leskovci objevil v roce 1874. Tentokrát zcela shořely domy č.p. 13–17. Oheň způsobily děti, které si neopatrně pekly brambory.

Následky požárních katastrof s velkými hmotnými škodami vedly občany v Leskovci k založení hasičského sboru, jemuž výrazně napomohla Německá zemská hasičská jednota ve Slezsku. Obec neměla žádné prostředky na podporu hasičstva. Jen od Slezské zemské vlády v Opavě obdržel sbor na přelomu let 1896/1897 příspěvek 1.000,- Kč. Za tyto peníze a za dary členů si sbor pořídil nutnou výstroj. Pro její uskladnění poskytla obec sboru bezplatně kůlnu, která se nacházela za tehdejší školou (nyní jde o objekt mateřské školy). V období založení sboru i v dalších letech spolupracovali navzájem němečtí i čeští hasiči. Teprve po vzniku Československé republiky se začaly rodit nacionální nálady a vznikaly třenice mezi Čechy a Němci v obci.

Kůlna sloužící sboru jako skladiště byla v dosti špatném stavu, proto se ve sboru objevily snahy vybudovat nové hasičské skladiště. Pozemek na jeho stavbu darovali vlastníci půdy – sedláci. V létě 1927 získal hasičský sbor pozemek a povolení stavět. Stavba skladiště probíhala rychle, neboť byla snaha přestěhovat ihned nářadí ze starého skladiště do nového. Všichni pracovali bezplatně a v listopadu 1927 byla stavba v hrubé podobě. Z důvodu nevyhovujícího stavu starého skladiště převezli členové sboru jednoho večera veškerý materiál do stodoly nejmenovaného německého sedláka.

Sílící české cítění vyústilo v obci v úsilí založit český hasičský sbor. Nejprve došlo ke snaze přeměnit německý sbor na český, ale k dohodě nedošlo. Proto se čeští občané odhodlali z německého hasičského sboru vystoupit a požádali Zemskou hasičskou jednotu o založení vlastního českého sboru.

Ustavující valná hromada českého hasičského sboru se uskutečnila 8. 12. 1927 o druhé hodině odpolední. Schůze se zúčastnili za Zemskou hasičskou jednotu bratr Sladký, zemský jednatel, za vítkovskou župu starosta bratr Vojtěch Kunz, jednatel bratr Viktor Haas, vzdělavatel bratr Theodor Gelnar, technický dozorce bratr Josef Zeisberger, pokladník bratr Antonín Šolastr, zástupci sboru z Březové, Lesních Albrechtic a Větřkovic a pochopitelně čeští občané z Leskovce. Valnou hromadu zahájil župní starosta bratr Vojtěch Kunz, který „v krátkém, ale jadrném a hřejivém svém proslovu naznačil, proč došlo k založení českého sboru“. V proslovu vylíčil účel a důležitost, kterou bude mít český sbor v poněmčené obci, připomněl význam dobrého hasiče pro bezpečnost a ochranu bližního, pro blaho vlasti a národa a vybídl zdejší občany, aby nebyli hasiči polovičatými, nýbrž nadšeně pracovali pro povznesení hasičské myšlenky. Zemský jednatel bratr Sladký seznámil nastávající členy s řády hasičstva, tj. s právy a povinnostmi českého hasiče. Nově utvořený sbor čítal 36 činných členů a 9 přispívajících. Ze svého středu zvolil sbor členy výboru: Josef Slípek – starosta, Emil Lichovník – místostarosta, Jan Pavelek – jednatel a vzdělavatel, Josef Kunz – pokladník, František Cihlář č. 11 – přísedící, Jan Stix – přísedící, Jan Vícha – náhradník, Josef Šenk – účetní dozorce, František Kunz – účetní dozorce, Rudolf Kunz – velitel, Robert Cihlář – podvelitel, Rudolf Mareth – dozorce náčiní, František Kunz – velitel stříkačky, Emanuel Černý – velitel lezců, Jan Hertel – náhradník. Členové sboru se jednomyslně usnesli o přidružení k župě vítkovské se sídlem v Březové.

V lednu 1928 si sbor objednal čtyřkolovou zánovní ruční stříkačku na perách (výrobek firmy Knaust) s navijákem pod sedadlem a s nápisem „Sbor dobrovolných hasičů Leskovec 1928“, s příslušenstvím (savice 6m, 2 hadice se šroubením, sací koš, 2 proudnice, 5 hubic, 2 čerpací tyče a jiné). Celková cena objednávky činila 15.127,- Kč. Na úhradu učinil sbor zápůjčku u místní kampeličky. Za splatnost celého obnovu ručili celým svým majetkem členové hasičského výboru. Ještě v jarním období roku 1928 zakoupil sbor další výstroj a výzbroj, na kterou si zapůjčil peníze v kampeličce v Březové. I za splatnost této půjčky ručili někteří členové výboru celým svým majetkem.

V Leskovci, na místo v původně plánované Březové, se 17. 6. 1928 sešla valná hromada vítkovské župy. Leskovský hasičský sbor tak získal výraznou podporu okolních hasičů z celé župy, zároveň z akce získal výtěžek v hodnotě 4.436,50 Kč.

V roce 1929 se Zemská hasičská jednota v Opavě rozešla s Hasičskou pojišťovnou, která neměla porozumění pro podporu sborů ve Slezsku, a utvořila vlastní pojišťovací oddělení. Z každé obce byl přitom volen jeden zástupce do pojišťovny, z Leskovce to byl jednatel Theodor Gelnar. 9. 3. 1930 byli do vítkovského župního výboru zvoleni bratr Josef Slípek jako místostarosta, Rudolf Kunz jako člen výboru a František Kunz jako náhradník. V červnu 1930 pořádala župní menšina na Požaze národní slavnost pro celé okolí a žádala sbory z okolí o účast alespoň 15. členů v krojích. Z Leskovce se akce zúčastnil v krojích celý hasičský sbor. Ve třicátých letech členové sboru prošli samaritánskými kurzy, účastnili se kulturních akcí v obci i mimo obec (bohoslužby, lidové veselice, plesy, kácení máje aj.). Počet členů k roku 1933 byl 36 činných a 15 přispívajících, členský příspěvek přitom činil 10,- Kč. Hasičský sbor zasahoval u několika požárů a účastnil se několika cvičení.

Na počátku října 1938 byl Leskovec okupován německým vojskem a český hasičský sbor byl z moci úřední rozpuštěn. Nadále zůstal v aktivní působnosti pouze sbor německý, jehož velitelem byl Ernst Binar.